|
Tanec a Tantra - část šestá |
|
Záznam ze spontánní přednášky :
V tom Mohenžodáru a tady v té arabské kultuře, tam byl velký kult bohyně matky, velký kult ženskému principu. A proto tam z tohoto období, alespoň první civilizace, o které víme, že se takto chovala, odtamtud vlastně doteď čerpáme ty zdroje pro ženské tance, ženská cvičení. Nebylo to jenom tam, víme třeba že Egejská civilizace, Kréta, celá ta středozemní oblast, i ta původní egyptská, i ta Starořecká, že tam bylo velké množství ženských bohyň, a velké množství ženských jako bohů. Takže když víme co to jsou ženské hodnoty, ženskými hodnotami jsou vcítit se do druhého, prožívat, být ve svém těle, tělo je nástroj ženy, a teď je tam důležitá ta věc, že ženskou hodnotou je také pozornost k životu. Všimněme si, že muž umírá dříve než žena. Nelze to vysvětlit jenom tím tělem. Já se domnívám, že to je i tím vědomím. Že ten muž bojuje, je blízko smrti. Boj a smrt mají k sobě blízko. Když bojuji jednou vítězím, ale někdy musím prohrát. A ten prapůvodní boj znamená, že když prohraji, tak budu sněden nebo zemřu, budu obětován, zahynu. Původní boj byly dvě varianty, buď zvítězím anebo budu poražen. Vítězit znamená mít veškerou moc, být poražen znamená ztratit svůj život. Je tam to vědomí, vědomí k životu, proto ta žena je třeba i daleko praktičtější v životě. Neumírá tak často. Nejen že má takové tělo, ale má to vědomí k životu. Pro ženu je důležité, že žije, protože sleduje své děti. Její život má smysl, protože dává pozornost svým dětem, dává pozornost životu. Jsou muži, kteří už na konci svého lidského života nemají pro co žít. Ale ta žena většinou má vždycky pro co žít.
|
|
Tanec a Tantra - část čtvrtá |
|
Záznam ze spontánní přednášky:
Určitě je potřeba v dnešním člověku probouzet všechno základní, v dnešní době je potřeba ho neustále vracet k těm základním lidským situacím, a podívat se na ně opravdu bez příkras, zemitě, hole. Já bych řekl zrušit pro malou chvíli nebo pro jeden den, víkend, zrušit veškerou kulturu, zrušit veškeré vymoženosti, a podívat se na tu situaci, jak to prožíval člověk, který neměl k dispozici tu vymoženost, neměl k dispozici nějaké svázání nějakými zvyklostmi. Dá se říct, že v dnešní době vůbec mizí tanec jako takový, a pokud je nějaká příležitost tancovat, tak je to příležitost hodně vymezená, hodně něčím limitovaná. Pokud jsou to plesy, tak je to tanec, kdy člověk v přesných figurách se může ukázat. Kdykoliv kdy ty přesné figury by měl opustit, tak to není vhodné, nebo může překážet jiným tanečníkům, je pro něj obtížné do takových přesných figur vnořit sám sebe.
|
|
|
Tanec a Tantra - část pátá |
|
Záznam ze spontánní přednášky:
Mohenžodáro je původní město, starodávné město zřejmě nejstarší kultury lidstva, předvédské kultury, je to na území dnešního Pákistánu, bylo to hodně kolem řeky Sarasvati, která visela v povodí řeky Indu. Tak tam existovala stará civilizace, Mohenžudáro jedno z měst, pravděpodobně jeden z městských států té doby, představme si, že to je vlastně období asi přibližně před dvěma až třemi tisíci lety, období ve kterém ještě Indoevropané téměř nevstoupili do těchto kontinentů, byla tam původní dravická civilizace, rasově to bylo spíše blíž Afričanům, něco mezi Asiatem a Afričanem řekněme, civilizace tmavší pleti zřejmě. Co je důležité, byla to zemědělská civilizace. To je taky taková podstatná otázka, že ženství, ženské hodnoty, jako je umění, tanec, projevení citů, nebo i ženské kulty, ženské náboženství, ono potřebuje zemědělskou společnost.
|
|
Tanec a Tantra - část třetí |
|
Záznam ze spontánní přednášky:
Prapůvodně ženská potřeba tancovat a mužská potřeba tancovat vychází z jiného způsobu života, z jiného druhu činnosti. Jestliže žena se dříve starala o krb, dělala jakési primitivní domácí řemeslné práce a muž lovil, pokud se budeme vracet k lovecké společnosti jako takové, kde to je dobře vidět, tak pokud žena tancovala, tak napodobovala to co znala, napodobovala rození, napodobovala kojení, napodobovala ženské práce. Byl tam více přítomen člověk, více přítomen cit, více přítomno jakési sdílení, matka aby mohla své dítě nakojit, to dítě je u ní blízko, je tam takový hluboký intimní kontakt. Ten se do toho tance samozřejmě promítá. A ten muž, on potřeboval úplně jinou energii. On potřeboval být silný, potřeboval uběhnout velkou dálku, potřeboval mít sílu, aby někoho zabil, potřeboval se zbavit strachu, takže zákonitě ten jeho pohyb musel být jiný. I ta jeho potřeba musela být jiná. V dnešní době je většina tanců mužských. Já nevidím tanec, který by vyhovoval ženě v té archetypální podobě. Všechny pohyby dnešních tanců jsou spíše jangové, spíše bojové, spíše mužské.
|
|