Nahota
Nahota- část šestá

Záznam ze spontánní přednášky:

Co je pro člověka přirozené? Tak zní otázka. Přirozené pro člověka je všechno, co odpovídá jeho lidskému tělu. Všechno co lidské tělo dělá, co může dělat, všechno co souvisí s jednáním, všechno co má vztah k lidskému tělu, jakákoliv lidská činnost ve vztahu k lidskému tělu je přirozená. Jestliže jdeme na záchod a močíme, je to přirozené, jestliže se pohybujeme, je to přirozené, jestliže koušeme, abychom přijali potravu, sliníme tu potravu, je to přirozené. Tolik definice přirozenosti. Je-li to vztaženo k tělu, patří-li to k tělu, je to přirozené. Je-li to odněkud jinud, je-li to vnuceno, tak to může být nepřirozené. Ale to není ta správná otázka. Správná otázka je, zdali jsme otevřeni přirozenosti, zdali vůbec chceme přirozenost. My ji chceme, něco hluboko v nás chce, abychom byli přirození, chceme být přirození. My chceme být přirození, láskyplní, spontánní. Pokud jsme to opravdu my, tak toužíme po lásce, toužíme po tom být radostní, spontánní, užít si života. To je přirozené. Ale nemůžeme toho dosáhnout, protože musíme plnit strašně moc povinností, různých úkolů. A musíme plnit věci, které se netýkají těla. Netýkají se našich smyslů, emocí. Popírají základní prožitkové funkce našeho těla. Proto se cítíme potlačení a proto se cítíme, že to není přirozené, když najednou rozhýbáváme tělo, prožitky, emoce, pohyb tělesný. Když najednou s tím pracujeme, tak nám to připadá nepřirozené. Ale není to nepřirozené. Je to nepřirozené proto, že nejsme zvyklí na to, chovat se přirozeně. Nerozeznáme rozdíl mezi přirozeností a otevřeností.

 
Nahota - část pátá

Záznam ze spontánní přednášky:

Žena má vztah k noci, muž má vztah ke dni. Žena má vztah ke tmě, muž má vztah ke světlu. Když žena přistupuje k muži, tak je pro ni zajímavé a přirozené, že vytváří tajemství, že vytváří něco co je skryto a nabízí muži pootevírání toho tajemství. Pro muže je zajímavé, že proniká do toho tajemství ženy, že odhaluje něco co je skryto. To je to zajímavé pro muže, to je to veliké dobrodružství. Něco je skryté, něco je schované, tajuplné a on to nalézá, on to odhaluje, on je ten který to dobývá a prozkoumává. Ale pro ženu je to jinak. Pro ni je zajímavé, že někdo jí vnáší světlo, že někdo jí vnáší do té tmy, do toho případného emočního chaosu, někdo jí vnáší jistotu. Že jí to ukáže na světlo. Máme vyzkoušeno v tantrických technikách když muž sehraje stejnou roli se ženou, když jí přitáhne do toho tajemství a do té noci a hraje na tyto různé skryté věci. Nebo když je to příliš, tak žena se začne bát. Žena se stáhne. Dělali jsme mnoho zajímavých večerů a rituálů, jedno to mystérium se jmenovalo Sluneční mystérium, jedno se jmenovalo Měsíční mystérium. Sluneční proto, že to připravovali muži pro ženy a Měsíční proto, že to připravovaly ženy pro muže. A když žena vsadila na tajemství, které muž odhaluje, tak to bylo nádherné. Když muži vsadili na tutéž strunu, tak to naprosto nefungovalo. Něco tam skřípalo. Archetypálně, vlastní praxí jsme na to přišli. Sami jsme to pocítili v těch technikách, že základní bytostná role muže je vnést světlo do té tmy, vnést světlo do tajemství a základní role ženy je vytvářet tajemství, vytvářet magii, vytvářet zvláštno.

 
Nahota část třetí

Záznam ze spontánní přednášky

Nemáme prostor pro tělo, nemáme životní roli pro tělo, máme spoustu jiných životních rolí než dát prostor svému tělu. Co to znamená dát prostor svému tělu? Kromě nějakých fyzických a sportovních aktivit, o kterých nemluvíme. Prostor tělu pro techniky, o kterých mluvíme, pro tantru, kterou se zabýváme vlastně znamená dát prostor svému cítění, dát prostor svým smyslům, dát prostor prožívání. Taky to znamená tělesné kontakty, tělesné dotyky. To je celé velké téma, že lidé se neradi dotýkají. V dřívějších dobách byla rozsáhlá gestikulace, rozsáhlé potřásávání rukou, mnoho mimiky, mnoho gest, rozhovory lidí v dřívějších dobách byly hodně tělesné, protože oni žili tělesně.

 
Nahota - část čtvrtá

Záznam ze spontánní přednášky:

Když je člověk nemocný, tak nechce nemoc ukazovat jinému člověku. Když má pocit, že je škaredý, tak nechce tu škaredost dávat druhému pod nos. Nechce vidět reakci druhého člověka, aby mu znovu řekl „ty jsi škaredý" nebo „ty jsi nemocný". Jestliže někdo má úraz, nějaké pokroucené tělo, něco zvláštního, tak se nechce potkat s reakcí, že si toho někdo všimne a bude opovrhovat nebo nebude se mu to líbit tomu druhému člověku. Toto jsou specifické příklady. Ale i normální člověk vnímá své tělo někdy jako nemocné, i normální člověk vnímá své tělo někdy jako škaredé. Je za tím i to, že my se bojíme přiznat, že naše tělo, takové jaké máme, že je naše, že patří k nám, a že toto je momentálně naše estetická norma, takto jsme si to své tělo vypěstovali, a my zároveň víme, že nemusí být tak hezké, protože se mu nevěnujeme. To je možná ten stěžejní moment. My víme, že se svému tělu nevěnujeme. Nejsme si jisti, když své tělo ukážeme, co se stane. Je to pro nás obtížná situace, protože my své tělo neznáme. My se nevěnujeme svému tělu nebo nemáme rádi své tělo, teď je otázka co je dřív, co způsobuje a co vyplývá. Hodně často jsou to věci, které souvisejí s porodem.

 
Nahota část druhá

Záznam ze spontánní přednášky:

Rozhodně zvířecí postoj v boji o samici nebo třeba i o samce je tělesný. Které tělo je dostatečně silné, které je mocné, který penis je dostatečně veliký, která samice je dostatečně plodná? Která vydává dostatečný pach? To jsou všechno tělesné projevy. Záleželo na tom, i teď to vnímáme, když je to velký mocný muž. A muži vnímají, když je to krásná žena, která má všechny tělesné, sexuální prvky. Toto srovnání, tento rozdíl mezi samci v tom, jak je silný a rozdíl mezi samicemi, jak třeba voní, tak je posunut do jiné role. Nyní je to o tom kdo je chytřejší, kdo má určité postavení ve společnosti. A často ten člověk, který má intelektuální kvality, tak často na tělesné úrovni je třeba slabý.

 
Více článků...
<< Začátek < Předchozí 1 2 Další > Konec >>

Strana 1 z 2