Zákonitosti božského těla


Jestliže naše tělo dělá něco přirozeného, jestliže tančíme nebo vykonáváme nějaký pohyb, tak tělo reaguje živě. Reaguje živě podle toho jakou pozornost svému tělu dáváme. Když jsme se svým tělem, tak tělo je živé, když nejsme, tak tělo je unavené.
Je velké umění být se svým tělem.
Bytí se svým tělem trénujeme mimo jiné extatickými tancemi a prožitky nebo aktivním prožívaným pohybem.
Pohyb je tělu blízký, pohyb je pro tělo prostředek pro vyjadřování. Energie božského těla je schovaná ve vrstvách. Její největší zdroj je opravdu hluboko. Ve chvíli úplného vyčerpání, ve chvíli, kdy máme pocit, že jsme úplně vyčerpaní, přichází obrovský příval energie.
Obvykle je veliký rozdíl mezo pocitem a skutečným stavem.
Tantra učí dělat všechno tak, abychom se mohli v klidu podívat smrti do tváře.


Tancujeme extaticky a ve chvíli, kdy máme pocit, že už nemůžeme, vysmějeme se únavě a smrti a právě ve chvíli, kdy se díváme smrti do tváře, přichází extáze.
Podmínkou je, že děláme přirozené věci. Přirozená věc je ta, která podporuje život.
Extáze je dělat přirozené věci naplno, totálně.
Abychom toho byli schopni potřebujeme zaráz použít zdánlivě protikladné jevy.
Potřebujeme to dělat s nasazením, s velkou energii a zároveň uvolněně a vědomě.
Učíme se dělat věci velmi osobně. Když jsme osobní, tak to dává energii a podporuje to život.
Osobní znamená, že to z nás vychází, že to vychází z našeho těla.
Když jsme osobní, tak to zároveń vytváří skrze nás vztah ke druhému člověku.
Když jsme neosobní, tak nám to bere energii, protože to z nás nevychází a netýká se to našeho těla.
Tantrický trénink je tréninkem intimity, největší poklad je být osobní a rozeznat, co mi brání být osobní.
Nejhorší pro člověka je, když je všeobecný. Když všeobecně tancuje, když všeobecně myslí, když všeobecně miluje, když všeobecně hovoří. Všeobecně znamená, že se nás to vlastně netýká, že se bojíme, aby se nás to týkalo, že se bojíme, aby to mělo kontakt s naším tělem.
Poznáme, že jsme neosobní, že jsme všeobecní, když nás to příliš nebaví.
Extáze může být jenom osobní a velmi intimní, čím je to více vzdáleno od našeho těla, tím je to méně extatické.
Když mně něco nebaví, nemůže za to ta věc nebo ten člověk, ale moje neschopnost to udělat osobně, extaticky, totálně, naplno.
Když mně něco nebaví, tak obvykle mám konflikt mezi vnějším zdáním a vnitřním stavem, mezi vnějším projevem a vnitřní potřebou.
Tento rozdíl vytváří problém, když dáváme důležitost na vnější image a nedáváme důležitost na vnitřní stav, tak vznikne velká nevyváženost naší pozornosti a vnějšek je podporován a vnitřek je nepodporován.
Neosobní a všeobecné je, když dáváme důraz na vnější zdání.
Osobní je, když dáváme důraz na vnitřní stav.
Když je to neosobní, tak to vychází z mysli, když je to osobní, tak to vychází z těla.
Baví nás to, když je to ne-mysl, orgasmus je ne-mysl, je to spojení energie duše s energií těla, je to vědomý stav.
Čím jemnější impuls potřebuji k tomu, aby mně to bavilo, tím více jsem ve stavu ne-mysl.
Mysl potřebuje extrém, protože jsme neuvolnění.
 

Přidat komentář